Deník špinavého sluníčkáře

14. února 2017 Plzeň

Ne, děkuji - Možná to někomu přijde nepravděpodobné ale ve většině kultur je velmi neslušné odmítnout něčí laskavost. Tak proč je to u nás naopak. Někdy mám pocit že se přímo očekává odmítnutí nabízené pomoci. Nebo se že budu minimálně dělat drahoty. Jakože né to je dobrý, to vážně není potřeba. Klasická situace v MHD. Posaďte se.. né to je dobrý.. v některých situacích to může ale být vyloženě nebezpečné. Když třeba někdo dává na silnici přednost proti jedoucímu ale on chce být slušný a tak se zastaví a najednou jsou oba řidiči v patové situaci. A nedej bože když jde o peníze. Absurdní situace kdy se dvá hádají o pětikorunu a ani jeden nechce vypadat jako škrt je občas naprosto bezvýchodná. Vždyť ale přece není tak těžké přijímat a dávat tak proč to občas nezkusit. Není třeba dělat vědu z takové banální věci jako malý dobrý skutek. Když někomu dávám přednost nebo ho pouštím sednout tak to totiž myslím zcela vážně.

7. února 2017 Plzeň

Posilovna - Běžím lesní cestou, sražený dech se line od mých úst s každým výdechem. Už se začíná pomalu stmívat a vzduch je čím dál chladnější. Srdce mi pumpuje krev do žil příjemně svižným tempem.. krásný pocit, běhat přírodou, lesem, kolem rybníka ale i po městě. Míjet blikající neony nočního velkoměsta má také své nezaměnitelné kouzlo. Už dlouho obdivuji lidi co v sobě našli tu vytrvalost a chodí pravidelně běhat. Lehce pofidérní mi přijdou všechny chytré hodinky, telefony, náramky, čepice a podobně ale v tomto ohledu bych náš pokrok rozhodně nezatracoval. Znám ale jedince kteří preferují odlišný způsob zdravého pohybu. Nasednou do auta, odjedou do posilovny, tam hodinku běží na pásu, dají si selfie před zrcadlem a jedou domů. Smysl tohoto počínání mi jaksi uniká. Sám jsem zkoušel běhání na pásu a kromě výhledu z okna na tom nic obohacujícího neshledávám. Možná že se ale někomu více líbí ta realita kterou vysílá MTV naproti běžeckému pásu, než ta co je venku.

1.února 2017 Plzeň

Vykání - V našem jazyce je spousta zvláštností ale mám ho moc rád. Vlastně mám rád i komplikovanou gramatiku, kterou sám nedokáži obstojně používat ale nadále se o to budu snažit. České nadávky mám také v oblibě a leckteré považuji za vyloženě libozvučné. Hňup, pošuk, mamlas.. některé naopak trefně zákeřné díky písmenu R. Prdel, chrchel, mrdník a tak dále. Stejně tak vymýšlení neotřelých slovních obratů se začíná stávat mým koníčkem. Tím jsem chtěl ilustrovat svůj pozitivní postoj k jazyku českému. Irituje mě však když se musím každý den zaobírat otázkou tykání a vykání. Nejenom že mě uráží, když mi vykají mladší dívky. Často sám nedokážu odhadnout co je v jaké situaci vhodné. V hospodě například obvykle všem tykám. Starším lidem obvykle vykám. Co když ale přijde starší člověk do hospody. Pominuli situaci kdy si dáváme panáka na tykání, nemá tenhle zvyk snad žádnou výhodu. Znám dokonce několik lidí kteří mi střídavě vykají a tykají. Pak jsem v tom dokonale ztracen. Za nejhorší ale považuji situaci, která se mi stala již několikrát. Bral jsem svého nadřízeného jako kamaráda a tak jsem mu automaticky tykal. (což je třeba při práci v kuchyni zcela běžné) Pak se ale stává že mě šéf zdraví slovy dobrý den a já mu odpovídám nazdár! .. ten jedinec který tohle vymyslel, měl zřejmě vizi že zkomplikuje život co nejvíce lidem. Celkem se mu to podařilo.

25. ledna 2017 Plzeň

Spánek - Každému z nás stačí šest hodin spánku denně tvrdí nějaká studie. Nevím proč bych ale měl věřit více výpočtům nějakých hlavounů než svému tělu. To mi totiž říká že toho spánku potřebuji mnohem více a bez odpočinku se bouří. Najednou nejsem moc výřečný, špatně se soustředím, jsem podrážděný a jediné co mě dokáže spravit se pěkná dvanáctihodinovka poctivého spánku. Když se pak vzbudím, mám obvykle hlavu plnou nápadů a dokážu se nadchnout pro cokoliv. Tělo funguje jak má. Tak ať mi nikdo netvrdí že je normální pracovat do noci a brzo ráno vstávat. Dříve fyzickou aktivitu a spánek určovalo střídání dne a noci pak ale někdo vynalezl žárovku a pěkně se to posralo.

19. ledna 2017 Plzeň

Klid - V ruce jsem měl šálek čaje. Koukal jsem z okna a nic jsem nedělal. Venku padal sníh a já se jen tak koukal. Byl to jeden z nejdůležitějších momentů toho dne. Nicnedělání často vnímáme jako něco negativního, neproduktivního, zbytečného. Není to ale pravda. V první řadě je třeba si uvědomit že je nesmírně důležité být zadobře sám se sebou. Nerozptylovat se a být jen ve své hlavě. Obyčejně v ní máme, stejně jako na pracovním stole, spoustu nepořádku a je třeba ho občas uklidit. Ujasnit si co kam patří a pak zařadit myšlenky do správných šuplíků. Pak už jen na nic nemyslet a nechat svou mysl odpočinout.

16. ledna 2017 Plzeň

Úsměv - Měl jsem brigádu za pokladnou a pípal jsem jednu položku za druhou. Občas jsem s někým prohodil pár slov a byl jsem rád že jsem našel něco hezkého na ne zas tak zábavné práci. Obsluhoval jsem starší paní a ta mi řekla: „Vy se na člověka dokážete tak hezky usmát, to já už budu chodit jen k vám.“  Mám rád lidi a i když se mezi námi najde spoustu ztracených případů, nemám chuť si tím kazit den, raději se soustředím na to dobré v nás a usmívám se. Úsměv je zdarma a hezké na tom je že se mi ten úsměv často vrátí. Mezi zahořklými jedinci se vždycky najde někdo kdo se na mě usměje zpátky a zpříjemní den na oplátku mě. Tímhle způsobem se žije krásně.

12. ledna 2017 Plzeň

Věci - Vyndával jsem nádobí z myčky a skládal ho do poliček. Najednou byly poličky plné a já měl stále několik hrníčků v ruce. A tak si říkám, opravdu potřebujeme tolik věcí? Vždyť čím méně máme nádobí tím méně toho musíme umývat. Čím méně máme triček, tím méně jich musíme prát a žehlit. Kdyby jsme měli jen polovinu věcí co máme teď tak by jsme najednou zjistili že nemusíme tolik uklízet a nemusíme stále přemýšlet co na sebe. Zjistili by jsme že toho k životu zas tolik nepotřebujeme. Když jsem ale viděl koupelnu mé kamarádky, přeplněnou šampóny, sprchovými gely, kondicionéry, parfémy, šminkami, odličovadly a gely proti vaginální mykóze, uvědomil jsem si naprostou zbytečnost těchto úvah.

8. ledna 2017 Plzeň

Čas - Skočil jsem do bot a házím na sebe bundu. Tkaničky si už zavázat nestíhám a šálu si házím jen tak kolem krku. Vezmu batoh, prásknu vchodovými dveřmi a sprintuji na autobus. Autobus vyjíždí hned po mém nastoupení a já si můžu v klidu oddechnout. Zavazuji si konečně ty tkaničky, šálu a přemýšlím. Jaký zplozenec pekla mohl vymyslet čas? Rozdělit rok na měsíce, dny na hodiny a minuty na vteřiny. Jako by byla každá minuta stejně dlouhá. To je ale přece nesmysl. Třeba když spím tak čas letí jako splašenej a nezpomaluje ani když dobíhám autobus. Když ale přijdu do práce, jakoby se zastavil. Podobné je to když s kamarády sedím v baru a celý večer uteče jako nic, pak ale vstoupí dívka, já jí chci oslovit a čas začne plynout jinak. Každá vteřina se táhne - tik... ťak... dělej něco ty hňupe.. tik ťak... pak se s ní dá do řeči někdo jiný a já můžu pokračovat v cestě na toalety. Pak se najednou vzbudím a říkám si kam se ten čas poděl ale to už je jiný příběh.

3. ledna 2017 Plzeň

Svoboda - Všiml jsem si že jedna kolegyně je v té práci až podezřele často a tak mi to nedalo a poptal jsem se kde je ta příčina. Odpověděla mi že když je doma tak stejně nemá co dělat a nudí se a tak je raději v práci. Jak smutný to musí být život. Spousta lidí touží po svobodě a když jí pak dosáhnou tak neví co s ní. Každý den děkuji za to že tohle nikdy nebude mým problémem. Netvrdím že všechen svůj čas trávím osobním rozvojem ale když už ten čas mám tak si rád výběru jakým způsobem ho strávím. A ano dokážu si představit lépe strávené odpoledne než nudnou prací za mrzký peníz.

1. ledna 2017 Plzeň

Silvestr - Okolo druhé hodiny ranní ke mě přistoupil plešatý muž aby mi objasnil svůj úhel pohledu na svět okolo nás. Svůj monolog zakončil slovy: "Nesnáším tyhle zasraný sluníčkáře jako jsi ty!" Vůbec si nemůžu vzpomenout o čem mluvil a tak to asi nebylo důležité. Vnukl mi však myšlenku nové rubriky na mém blogu a tím se mi opět potvrdilo že i ty špatné životní zkušenosti jsou k něčemu dobré. Počínaje dneškem budu na tomto místě publikovat krátké fejetony jakožto pozastavení nad všedními životními situacemi z mého pohledu. Děkuji, plešatý pobudo s tričkem Ortel.