První výprava
2015
Začátek nového dobrodružství. Nemám žádné informace ani znalosti o dané zemi. Má mysl je čistá.
Posezení v místním podniku. Pán za barem na mě po pořízení fotografie vrhl opovržlivý pohled.
Kromě starých Mercedesů vládnou Marockým silnicím stroje Čínské výroby.
Tisíc odstínů hnědi.
Na cestách prý člověk zmoudří. Nemyslím si.
..aneb nepřestávám obtěžovat místní faunu.
Provoz na silnicích je často pomalejší, než by se dalo čekat.
„Tady si stoupni a vem to do ruky. Ať to vypadá, že pracuješ.“
Občas bylo třeba přejít na pěší způsob přesunu.
..a občas mě zachránil poník s vozem plným cibule.
Mohamed není zrovna fotogenický typ.
Na cestách mohlo přijít skutečně cokoliv.
Zastavil taxík ve kterém již sedělo šest lidí. Ať si prý nastoupím. Fyzické zákony zřejmě v Africe fungují jinak.
Těžká mračna klesla do ulic vysokohorské vesnice. V Maroku může být i pěkná kosa.
Snažím se vyfotit zvíře a vynechat bordel povalující se všude kolem. Těžký úkol.
Po psích mrtvolách, které jsem cestou potkával, mě tento pohled nechává ledově chladným.
Vozidlo připomínající flinstounovo auto, díky velké díře v podlaze.
Po třech měsících cesty stopem, jsem dorazil na Saharu.
Romantický pohled na poušť respektive hromada písku.
Přišel jsem, viděl jsem, nechápu, odcházím.
Náhodné setkání v oáze.
Zpátky na sever. Asi tak milión kilometrů přede mnou.
Složený mezi kuframa jedu do Fésu.
Lidé mají rádi opice a opice mají rády banány. Přemýšlel Marocký podnikatel, než na tomto místa začal prodávat banány lidem.
Jeden z těch poutavějších večerů.
Muž nalevo čeká na svou příležitost.
Pohled z pokoje, ve kterém mě místní ubytovali. Jedno z těch méně chudých míst.
Maroko je ideálním trhem pro Coca-Colu. Nikdo nepije pivo a všichni mají rádi sladké.
Španělské město v Africe. To znamená též španělský čas, jak jsem zjistil, když mi ujela loď,
Druhá výprava
2017
Všichni se usmíváme. Nevíme totiž, co nás všechno čeká.
„Ve Frankfurtu je jen jedno letiště, žé Venco.“ „Jistě. Největší v Evropě.“
Slavnostní příjezd na letiště. Bohužel ne na to správné.
Po velmi dlouhé, probdělé noci dorážíme na správné letiště. Chvíli to vypadalo, že do Maroka budeme muset stopem.
Po příletu odhazuji první věc. Přiznal jsem si, že v tom klobouku vypadám jako hlupák.
Matějská v marockém stylu.
Kavárny zavřené, ulice prázdné.. pro naši cestu jsme nevědomě zvolili období Ramadánu.
Ne že by to byl zrovna příjemný pocit, procházet se se všemi věcmi na zádech přeplněnými ulicemi.
Začátek cesty, kolem severního pobřeží.
V přítomnosti slečny se čekání při autostopu zkrátilo na polovinu.
..dobré ráno
Navštívit v období Ramadánu otevřenou kavárnu bylo nelehkým úkolem. O to slastnější byla chuť přeslazeného čaje.
Recept na chutnou marockou snídani je jednoduchý - vše musí být sladké. Včetně chlebu samotného.
Se skutečností, že v příručním zavazadle nelze mít nůž, jsme se vypořádali bez problému.
Při vstupu do koželužny každý dostane čerstvou mátu aby si jí mohl narvat do nosu. Hádejte proč..
Jedni z mála zákazníků Marocké pobočky Fordu jsme byli my. Čekali jsme, až nás manažer odveze do Rabatu.
Vznešené jméno jinak nudného města.
V noci místo vypadalo jako ideální pro náš stan. Ráno se ukázalo, že jsme na parkovišti.
Chlap s melounama nás odvezl k sobě domů a rozdělil zvlášť do pánské a dámské společnosti. Často jsme vlastně vůbec netušili, co se to kolem nás děje.
Překvapivý vývoj událostí u nejprofláklejších Marockých vodopádů. www.ckknirsch.sk
Putování za příznivějším klimatem - do hor.
Řidič napravo krásně vystihl filozofii cestování "na lehko." Obdaroval mě flashkou s arabskou muzikou.
Nejkrásnější období naší cesty. Deset nocí, které jsme trávili vždy u jiné rodiny.
Nikdy nebylo kam chvátat. Kdyby jsme se na jednom místě zdrželi týden, pořád by jsme měli spoustu času.
Bety onemocněla a po dvou dnech opět začala jíst. Jsem z toho tak v šoku, že strkám prsty do objektivu.
Vezmete si všechny? Nebo se vám to nevejde do batohu?
Nejlepší stop z celé cesty začal vychlazeným pivem v luxusní káře a skončil dlouhým posezením u hotelu s bazénem.
I am the passenger ..and I ride and I ride.
Hrbatí koně se blíží.
Dromedár vegetuje ve vlastních výkalech.
Bety: „Ten tvůj velbloud furt prdí. To je strašnej smrad.“ Já: „Já mu pomáhám.“
Takhle to dopadá, když se v hospodě nepije pivo ..
Ochutnávka Marocké gastronomie v lepším podniku.
Setkání s českým motorkářem/traktoristou poprvé.
Měsíc na cestě.
Setkání s českým motorkářem/traktoristou podruhé.
Poslední místo na cestě a zároveň místo, kde se odehrála spousta Strastiplných příběhů.
Chefchauen
Modré město
