Již ve ve školních letech jsem si s kamarády cestu domů často ulehčoval stopaváním. Když jsem pak, zavřený ve fabrice, přemýšlel, co budu dál dělat, autostop pro mě byl jasnou volbou. V těch dobách jsem ještě neznal nikoho, kdo by cestoval normálně, natož takovým způsobem, jakým jsem si to představoval já. Vzhledem k tomu, že jsem vyrazil bez stanu a bez jakýchkoliv zkušeností, byly pro mě první měsíce na cestě dost těžké. Z nového životního období jsem byl však natolik vzrušený, že brzký návrat domů nepřipadal v úvahu. 

 

Za poslední dva roky, jsem strávil na cestách téměř dvanáct měsíců. Jak se zážitky začaly hromadit, nabyl jsem dojmu, že je na čase začít vyprávět. V mých cestopisech se můžete dočíst, jak chutná život, když kráčím světem a beru co přijde. Není to vždy tak romantické, jak by se na první pohled mohlo zdát.