Satisfakce
Za autem se vznášel velký písečný oblak. Všude kolem se rozprostírala savana, přecházející v poušť. Blížil jsem se k pouštnímu městu Merzouga - pomyslnému cíli mé první výpravy. Měl jsem v jednom z hotelů dopředu domluvenou jízdu na velbloudech ale řidič mě ukecal, abych si výlet zařídil u jeho kamaráda, že je to prý levnější. Nechal jsem se tedy odvézt do jiného hotelu a do večera ještě zbývalo pár hodin. Dal jsem si sprchu a věci hodil do pokoje, který mi by přidělen. Následně jsem se posadil do společenské místnosti, kde seděl majitel hotelu s pár přáteli. Byl to dost netypický Maročan. V jedné ruce držel cigáro a otevíral jedno pivo za druhým, občas to proložil kávou. Milosrdně mi také jedno nabídl a tak čas hezky plynul.
Když tak v klidu pokuřoval, začal se vyptávat, jak bych si jízdu představoval a jestli nechci místo velblouda raději čtyřkolku. Zaváhal jsem. Jeho kamarádka přitakala, že jízda na hrbatých koních stejně za moc nestojí a na čtyřkolce je to větší dobrodružství. Jako správný motorkář, jsem dlouho neváhal a zvolil možnost číslo dva. Vyhlídka na takový zážitek byla úžasná.
Před západem slunce přijel Mohamed na čtyřkolce. S malým batohem na zádech jsem hrdě kráčel k tomu pekelnýmu stroji. Mohamed dal znamení, ať nasednu ale stále seděl na místě řidiče. Tak počkat.. koukej slézt.. snažil jsem se mu naznačit. Přes rachot stále běžícího motoru nebylo slyšet, co se mi snaží svou lámanou angličtinou říct ale význam slov mi byl už jasný. Pomalu mi začalo docházet, co se to tady sakra děje. Jak jsem se podíval realitě do očí, začal jsem být pořádně nasranej. Jakože já mám být jenom spolujezdec? To byla rána pod pás. Mohamed na mě nervózně koukal a mě nezbylo, než nasednout. Ten hňup se mnou navíc jel ještě do města. Že si tam prý potřebuje ještě něco zařídit. Má frustrace se stupňovala ale nerad se hádám.. svou pomstu jsem si raději promyslel.
Jízda písečnými dunami, ač zábavná, mě akorát ještě více nasrala. Nakonec jsme dorazili do malé oázy v poušti, kde bylo pár stanů. Celý večer byl ještě přede mnou a já jen koukal na spokojené turisty, jak sesedají ze svých velbloudů. To byla samozřejmě naprosto lichá úvaha, jak jsem si mohl ověřit, když jsem se po dvou letech vrátil, abych si to vynahradil. Dvě hodiny drncání za ctyřista Dirhamů vážně nestojí. Fotky sice vypadají romanticky ale zážitek je dost mizerný. Ten večer se nakonec vyvinul celkem hezky. Přijelo pár Portugalců v offroadu a já jim mohl povyprávět, jak se mi líbilo v jejich zemi. Jeden z nich byl dokonce na Rainbow a tak se konverzace ubírala tímto směrem. Posezení jsme ještě proložili tažínem a večer byl dlouhý.
Zato ráno, za moc nestálo. Časně po východu slunce mě Mohamed hodil zase zpátky do hotelu.
„Tak jaké to bylo?“ ptal se majitel hotelu, jakoby nic.
Jakoby si nebyl vědom, jak moc se mnou právě vyjebal. No, na jeho obranu, on asi vážně nechápal, jak velké křivdy se na jednom naivním snílkovi právě dopustil.
Řekl jsem mu tedy, že to byla vážně paráda a šel si dát sprchu do svého pokoje. Když jsem z ní vylezl, už mi bylo jasné, jak by bylo vhodné, se teď zachovat. Takový krásný koberec na té zdi.. stoupl jsem na postel, sundal koberec dolů, sroloval ho a smíchy mi tekly slzy. Nejsem tak úplně zvyklý, dělat takové věci a o to slastnější pocit to pro mne byl. Slušně jsem se rozloučil s tím parchantem, který zmařil můj výlet na velbloudech a spokojeně pokračoval v cestě.
Pomsta byla sladká.