Poznávám širokou škálu obyvatelstva
Aktualizoval jsem mapu a stejně tak své plány. Přišlo mi jako výborný nápad se cestou do Španělska stavit v Andoře a s jasným cílem se mi jelo dobře. Teplo domu se jak známo opouští těžko a tak jsem začal stopovat dost pozdě a moc daleko jsem se první den nedostal. Po další neslavné noci jsem ale začal brzy a den přinesl několik zajímavých stopů.
Se stopařskou cedulí jsem se teprve trmácel ke vhodnému místu když zastavil mladík jménem Drury. Koukal na mě z okýnka nablýskaného Citroënu a ptal se jestli jedu do Bordeaux. Aktivně jsem souhlasil a hned jsem nasedal do luxusních kožených sedaček. Mé spokojené rozpoložení nezkazila ani skutečnost že si Drury dával jeden joint za druhým a prokládal to Redbullama. Jak říkal, k jízdě je potřeba být v pohodě.
Vystoupil jsem na benzínce a další auto na sebe nenechalo dlouho čekat. Byl to taťka se svým synem a bylo na mě zdali se vejdu do jejich malého auta. Radost mě začala přecházet když jsem potřetí slyšel ten samý song. Táta zvolil pro jízdu album dětských písní ve Francouzštině a jeho syn s oblibou mačkal tlačítka na rádiu. Jeho nejoblíbenější bylo, bohužel pro mé uši, reset. V autě jsem strávil neuvěřitelné tři hodiny a poznamenalo mě to do konce života. Ten song si totiž stále pamatuji.
Noc jsem strávil na další benzínce a ráno pokračoval stopařský maraton do Andorry. Dal jsem si kávu a začal stopovat. Zastavil mi Joell. Jednou rukou mi otevíral dveře od auta, v druhé držel jointa kterého mi ihned svěřil. Takhle jsem si sice snídani nepředstavoval ale bylo by neslušné odmítnout. Popovezl mě jen o kousek a já už měl tušení že mě čeká zajímavý den.
Blížilo se ke mě velmi staré auto a řidič si mě všiml na poslední chvíli. Moc dlouhý čas na rozmýšlení ale zřejmě nepotřeboval a tak dupl na brzdy které zapískaly a přímo u mě zastavil manévrem připomínající scénu z Kobry 11. Nohy mi naštěstí nepřejel a tak jsem nastoupil. Nějak mi nebylo jasné co si o něm mám myslet. Chybějící zuby a roztrhané šaty mu na důvěryhodnosti moc nepřidávali. Povídal o tom jak chvátá do práce a stále nestíhá a pak konverzaci změnil na téma metamfetaminové varny v našem okolí. Oznámil mi, mimo jiné, že se ještě musíme zastavit u jeho kamaráda. Na to si zapálil špeka a nabídl mi. Pokusil jsem se taktně naznačit že už jsem dnes trávu kouřil a ještě nesnídal. Má slova tentokrát padla na úrodnou půdu a tak jsme se strávili v pekárně pro bagety, croissanty, koláčky, skořicový šneky a makový záviny.
Přijeli jsme k jeho kumpánovi a jen tak jsme vysedávali ve špinavým baráku. Dal jsem si snídani, dostal jsem kávu a pivo. Vrtalo mi hlavou jestli bych neměl mít strach. Maminka mě vždycky varovala před takovými lidmi. Měli špinavé oblečení, kouřili marihuanu, poslouchali hlučnou hudbu. Já měl věci zamčené v autě u jednoho z nich, pil jsem pivo.. přestal jsem to řešit. Pokud chci poznávat skutečný svět a ne jenom ten který je vidět z balkónu hotelového apartmánu, musím se naučit lidem trochu důvěřovat, ne je odsuzovat jen protože smrdí a jejich domov připomíná drogové doupě.
Na cestu mi přibalili ke croissantům pár gramů hašiše a do Andorry už zbýval jenom kousek. Na západním pobřeží se asi hodně kouří tráva.
Ani poslední auto se nedá označit slovem obyčejné. Byla to rodina která měla namířeno přímo do města Andorra la Vella v čele s neoficiální vedoucí smečky v podobě jejich matky - učitelky anglického jazyka jak jsem se brzy dozvěděl. Od začátku se na mě snažila demonstrovat své jazykové znalosti což se jí dařilo jen částečně. Na úvod své potomky ohromila konverzací na téma odkud jsi a kam jedeš. Když se je ale snažila odrovnat svými znalostmi nevšedních frází, odrovnala spíše mě. Děti se v tom ztratili hned po where are you from ale na mě bylo abych s ní komunikoval. Vzhledem k tomu že volila čím dál složitější věty jsem se v tom brzy ztratil taky. Svůj monolog zakončila přednáškou o tom jak se na Gibraltaru kříží silnice a přistávací dráha pro letadla. Což jsem pochopil až ve chvíli, kdy jsem na Gibraltar dorazil. Nakonec mě ale v hlavním městě Andorry pozvala na kávu a tím si to u mě vyžehlila.
Rozhlédl jsem se okolo a věděl jsem co mě čeká. Výstup na Coma Pedrosa.