Vysvobození z nekonečné mizérie
Začal jsem se pomalu probouzet. Ještě byla tma a déšť ustal jen částečně. Nechtěl jsem ale čekat až někdo přijde nakrmit koně a raději jsem vyrazil. Zjistil jsem že do sousedství ve kterém sem se nacházel vede jen jedna cesta a tak nebyla jiná možnost než se kus vrátit. Po nějakém čase bloudění po okolních lesích jsem dorazil do vesnice která se zrovna probouzela k životu. Obešel jsem všechny kavárny a zůstal stát před tou, která měla nejpřívětivější otevírací dobu. Po půl hodince čekání se majitel smiloval a konečně mě pustil dovnitř.
Venku byla ještě tma, černá jako káva, kterou jsem dostal a náležitě si jí vychutnal. Tak dobrou kávu jsem snad ještě nepil. Je to jako oheň který za teplých letních nocí hezky hřeje ale když se jej podaří rozdělat ve vlhkém prostředí a následuje postupné rozmrzání různých částí těla, je to docela jiný zážitek. Nově příchozí servírka se na mě hezky usmála a stejně jako většina zákazníků mě přišla přivítat. Vzhledem k tomu že jsme si francouzsky moc nepokecaly, mi alespoň potřásla pravicí. Moc hezký zvyk. Prohlédl jsem si mapu abych zjistil kde vůbec jsem. Stále jsem směřoval co nejblíže k oceánu a tak jsem si jako další cíl vybral nedalekou vesnici která je postavená na malém poloostrově a cesta slibovala nepřetržitý výhled na otevřené moře.
Brzy jsem došel k nedalekému oceánu a do zad mi začalo svítit právě vycházející slunce. Užíval jsem si příjemný začátek nového dne. Kromě pár surfařů bylo dlouhé pobřeží zcela prázdné. Dýchal jsem slaný a vlhký vzduch. Zase začínalo pršet. Češi kteří mě přivezly na tohle proklaté místo se zmiňovali o tom že tu občas prší ale takovou kadenci jsem nečekal. Vzhledem k tomu že na pláži nebylo kde se schovat, mi nezbylo nic jiného než se vydat pěšky do vesnice. Po chvíli mi zastavila starší paní a vzala mě celého promočeného do svého vozu.
Dorazil jsem do Gâvres a šel se usušit do další kavárny. Doufal jsem že déšť brzy ustane. Po další kávě jsem si prošel městečko. Prohlédl si cihlové domečky a malý přístav. Když se začal blížit večer vyhlédl jsem si krásné místo na spaní. Starý vojenský bunkr sliboval střechu nad hlavou a zároveň skutečně dobrodružný způsob nocování. Sice jsem musel cestou překonat pár plotů při čemž mi z batohu vypadla pixla loupaných rajčat a k večeři mi zbyla jen francouzská bageta ale výhled odtamtud byl dech beroucí. Když se ale začalo stmívat, atmosféra toho místa začala být trochu ponurá. Rád bych napsal že jsem strávil vzrušující noc ve vojenském bunkru ale nebylo tomu tak. Začal jsem uvažovat nad lidmi kteří tam umírali a nápad dobrodružné noci mi přestal připadat tak geniální. Postupně jsem ploty znovu přelezl a vrátil se do vesnice.
V místním hostinci jsem se posilnil půllitrem piva který jsem si speciálně vyžádal abych se připravil na nadcházející noc, kterou jsem vzhledem k blížící se bouři, musel strávit na velmi potupném místě. Odpoledne jsem si vyhlédl veřejné toalety pro případ nouze a tak jsem se uchýlil do jejich útrob. Dlaždičky byly sice dost studené ale alespoň jsem byl v suchu.
Ráno jsem začal přemýšlet nad svou situací. Déšť mě sužoval každým dnem. Místa kde jsem nocoval byla stále zoufalejší. Bylo na čase opustit tohle ač krásné, tak pro cestovatele bez přístřešku nepřívětivé místo. Než jsem ale mohl začít stopovat, bylo třeba čekat celé dopoledne na autobusové zastávce až se počasí umoudří. Mizérii posledních dnů mi alespoň částečně vynahradily stopařské úspěchy které záhy přišly. Zastavilo téměř každé auto a i když jsme s řidičem neměli společnou cestu, popřál mi alespoň bon voyage. Hned se mi cestovalo lépe.
Odpoledne se mi podařilo stopnout paní jejíž jméno si nepamatuji a tak jí budeme říkat třeba Růžena. Vzadu měla dvě děti a řídila poněkud zvláštním způsobem. Byla nalepená na volantu a když zatáčela tak se lehce nakláněla souběžně s vozidlem. Jinak byla Růža moc fajn a ohromila mě svou znalostí anglického jazyka. Vyprávěla o svém synovi který taky cestuje stopem a své historky zakončila tím, že by jí velice urazilo kdybych u nich alespoň jednu noc nepřespal. Že je v sousední vesnici zrovna velký festival a její syn by se se mnou také rád seznámil. Postavila mě před hotovou věc a já neměl nad čím přemýšlet. Když mi hned po příjezdu na stvrzení našeho přátelství otevřela pivo, bylo mi moc hezky a teplo jejího domova bylo po těch dnech plných deště a bezesných nocí, jako vysvobození.
S Růženou jsme celé odpoledne konverzovali a oba jsme byli vzrušeni z našich lingvistických úspěchů. Zasekli jsme se jen u jednoho slova, když se mi snažila vysvětlit co že to právě dělá její syn. Ve slovníku našla slovo dobrovolník. Jak už naznačovala při cestě, ve vedlejší vesnici se o víkendu měl konat obrovský festival a já začínal uvažovat že bych se zdržel déle.
Odpoledne mi nabídla jestli se nechci jít podívat na právě probíhající přípravy a já samozřejmě neodmítl. Dali jsme si hezkou procházku zakončenou příchodem na velkou louku kde se chystala ta událost.
Všude byli již připravené velké stany připomínající obří cirkus, konstrukce pódia už byla z půlky postavená a já byl rozhodnutý zůstat. Dobrovolníci už vypadali trochu unaveně ale tím jsem si nenechal vzít svůj optimismus. Poněkud zvláštní mi ale přišli činnosti které prováděli. Spousta z nich chodila okolo s obřími pytli a sbírala odpadky. Další rozebírali stany a skládali je do auta. Pomalu jsem si začal uvědomovat že asi neumím anglicky tak dobře jak jsem si myslel. Když jsem se znovu zeptal jak je to s tím fesťákem, zjistil jsem že rozeznávání minulého a budoucího času asi nebude má silná stránka.
Seznámil jsem se se třemi mladíky a popovídal jim o své cestě. Sice mi moc nerozuměli ale láska k rock'n'rollu nás přesto sblížila.
Na večeři jsme se všichni sešli a já byl ve své oblíbené pozici. U stolu plného jídla. Díky již proběhlému festivalu tu bylo spoustu příbuzných a rodinných přátel. Všichni tou akci žili což jsem, mimo jiné, poznal ze sbírky festivalových triček, kterou mi na úvod večera prezentovali. Pak se podávalo pečené hovězí s gratinovanými bramborami a jako zákusek smetanový jogurt s domácím džemem. Překladatelské schopnosti paní Růženy na plodnou diskuzi která panovala u stolu již nestačily a tak alespoň všichni dohlíželi na to, aby se mi dostávalo dost jídla i vína.
Po večeři jsme ke spokojenosti všech koukali na Francouzský film s českými titulky. Měl jsem vyprané věci, byl jsem vysprchovaný, sytý a šťastný. Ráno se mi hodně těžko odcházelo.