(Ne)úspěšný začátek dlouhé cesty
Stál jsem v Plzni na zastávce autobusu a loučení s přítelkyní jsem měl za sebou. Autobus přijel a já nasedl. Plán byl dostat se v dálnici D5 a začít stopovat směrem na Německo.
Vystoupil jsem v Tlučný a vydal se tam kam mě má intuice vedla. Když jsem se ocitl v poli kukuřice, uvědomil jsem si že na mou intuici moc velký spoleh nebude. Šel jsem polem stále dál, hlína se mi lepila na boty a přemýšlel jsem jak se asi dostanu na Gibraltar, když jsem se zasekl pět kilometrů od Plzně.
Prodral jsem se z pole na prašnou silnici a kráčel zpátky co civilizace. Byl jsem kousek od domova a už jsem vypadal jako bych měl na botách bahno celého světa. Ve vesnici se někdo slitoval a vzal mě k dálnici. Konečně jsem začal stopovat, v ruce držíc předem připravenou ceduli s nápisem DE. Asi po hodince zastavila dodávka s polskou poznávací značkou a já nasedl, aniž bych tušil nakolik bude hned první stop zajímavý. Po krátké úvodní konverzaci z řidiče vypadlo že jede přes Paříž a já se zamyslel jak s tím naložím. Nebyla to sice trasa kterou jsem plánoval ale uznal jsem že je to nabídka která se neodmítá.
„Dobře. Jedu s tebou.“
Pohodlně jsem se usadil a měli jsme před sebou celou noc na cestě. Ta nám hezky utíkala a problém s komunikací jsme nijak nepociťovali. Sice jsem rozuměl jen přibližně každé druhé slovo ale vyřešili jsme to tak že místo aby jsme vedli komplikované debaty tak vždycky jeden z nás vyprávěl nějaký příběh a ten druhý si domýšlel slova která neznal. Když nám došli příběhy, řidič zapnul DVD přehrávač připevněný na palubní desce a vložil disk s názvem Prci, prci, prcičky. To na to chce koukat při řízení? Napadla mě celkem zbytečná otázka. Svištěli jsme to po dálnici, řidič si dával cigárko, u toho koukal na prcičky a já se raději připoutal.
Bylo nad ránem když jsem se ocitl v ulicích cizího města. Celou noc jsem nejedl a tak jsem jako první sedl na lavičku a otevřel konzervu s názvem: hovězí maso. K mému zklamání byla absolutně nepoživatelná. K jedné lžíci této pochoutky jsem mohl sníst tři rohlíky a stejě jsem měl stále onu pachuť v ústech. Jestli se tímhle obvykle stravuje česká armáda tak jsem velice rád že zrušili povinnou vojenskou službu. Zvedl jsem se a jal se splnit poslední quest oné náročné noci. Najít místo ke spaní. Prošel jsem spoustou ulic a už jsem pociťoval značnou únavu. Nakonec jsem našel slepou uličku která vypadala celkem tiše a tak jsem vytáhl z batohu karimatku, spacák a ustal jsem si. Když mě podruhé vzbudila otravná francouzská kočka, smířil jsem se s myšlenkou že tuhle noc můj spánek za moc stát nebude.
