Krásná Barcelona a zvrácený večer u vetchého starce
Do Barcelony jsem to neměl daleko a tak šla cesta hladce. Řidič mě vysadil poblíž slavné ulice La Rambla a tak jsem začal přímo tam. Procházel jsem různými trhy s nepřeberným množstvím jídla. Všechno zboží bylo krásně naaranžováno a nejednomu návštěvníkovi, se sbíhaly sliny. Samozřejmě jsem také měl nutkání si něco zakoupit, ceny však byly vysoké a mé kapsy hluboké. Spokojil jsem se tedy pouze s čichovým zážitkem.
Všude bylo velké množství lidí a holubů. Ani jedno mi nebylo milé, přesto tato nekonečná ulice, naskýtala spoustu zajímavých lidí. Nejvíce mne zaujaly dvě slečny v zašlých šatech, s velkými batohy a stopařskými cedulemi v rukou. Jak se rychle ukázalo, holky byly nejen zkušenější cestovatelky ale lépe ovládaly i jazyk anglický. Nechal jsem je tedy mluvit a zatím si prohlížel, jejich vzezření. Noir měla rovné blonďaté vlasy, štíhlou postavu a kouzelný úsměv na tváři. Millie byla baculatější ale neméně půvabná. Dlouhé dready zdobily její hlavu a barevné oblečení dotvářelo hippie atmosféru, která z nich přímo vyzařovala. Jako poslední mě zaujalo, jejich ochlupení v oblasti podpaží ale to už jsme se vydali na společně jídlo.
Sedli jsme si do nějaké divné veganské restaurace ale jídlo nebylo špatné. I přes jazykovou bariéru se nám celkem obstojně dařilo konverzovat a holky se zmínily, že putují do Portugalska na Rainbow Gathering. Neměl jsem tušení o čem to mluví ale nakonec jsem přece jen ze dna své paměti, vyhrabal vzpomínku na dokument který jsem viděl na stránce kmeny.tv. Hltal jsem informace, které mi předkládaly a najednou z toho byl brouk v mé hlavě. Nebylo však času nazbyt a holky musely pokračovat, ve své cestě. Rozloučili jsme se a já měl konečně čas si v klidu prohlédnout krásy Barcelony.
Procházel jsem kolem Olympijského stadionu, fotbalového stadionu, viděl jsem slavnou basiliku a Gaudího park. Z toho důvodu, nebyl zbytek mého pobytu nikterak zajímavý. Večer jsem se, připojen na wifi, snažil vyhledat informace o Rainbow, což se ukázalo jako o dost obtížnější úkol, než jsem očekával. Rozeslal jsem pár e-mailů s prosbou o nějaké informace a doufal, že ti přírodní lidé alespoň občas používají internet. Změnil jsem směr cesty a ani jsem netušil, kam to vlastně jedu.
Potvrdily se však, mé špatné předtuchy a zasekl jsem se hned v Barceloně. Stopování ve velkoměstech je zpravidla velmi obtížně a ani tentokrát, tomu nebylo jinak. Po šesti hodinách jsem to vzdal a potupně šel na vlak, doufajíc v příznivější ceny než ve Francii. Samozřejmě jsem s cenou nebyl nijak spokojen a tak jsem se posunul pouze o sto kilometrů, do města Lleida.
Dorazil jsem až pozdě v noci a MHD ve městě již nejezdilo. Pozdravil mě ale sympatický stařík a nabídl mi možnost přespání. Neváhal jsem a těšil se na pohodlnou noc. Po příchodu mi otevřel pivo a měl jsem takový pocit, že to bude příjemná noc. S dovolením mého hostitele jsem se odebral do sprchy a začali se dít, poněkud zvláštní věci. Když mi podruhé "omylem" vlezl do koupelny, pojal jsem podezření, že něco není v pořádku. Zkontrolovat mě přišel ještě ve chvíli, kdy jsem se utíral, přičemž pronesl nějaký fórek o mém pubickém ochlupení. Začal jsem se cítit trochu nepříjemně. V podobném duchu probíhal i zbytek večera. Pustili jsme si televizi a po chvíli, mi bylo nabídnuto jestli se nechci dívat na nějaké porno. Význam toho slova jsem samozřejmě neznal, můj hostitel však na můj souhlas nečekal.
Seděl jsem na pohovce, bylo dvě ráno. Vedle mě vetchý stařec sahající na mé stehno. V telvizi běželo španělské porno. Velmi zvláštní pocity se právě mísily v mé hlavě.
Nikdy jsem nestál o to abych poznal co to je chlapská láska. Snažil jsem se na tom najít něco pozitivního. Alespoň teď vím jistě, že nejsem homosexuál. Snažil jsem se usnout. Nešlo to, zíral jsem do digitálních hodin, které byly jediným světelným zdrojem v jinak temné místnosti. Když se na nich ukázalo 05:00, musel jsem pryč. Srdce mi bilo jako splašené. Rozsvítil jsem a oznámil že musím na vlak. Stařec měl ještě potřebu mě na rozloučenou obejmout a já naposledy cítil cigaretový zápach z jeho šatů.
Procházel jsem temným městem. Silný déšť, dotvářel ponurou atmosféru. Sedl jsem do kavárny, která právě otevírala. Dal jsem si kávu.
Zatraceně! Co dál? Mohl bych se třeba poptat lidí, jestli někdo nejede do Madridu..