Nejlepší nápady vznikají v hospodě
Bylo asi 4 ráno a já jsem se zrovna vzbudil. Zvedl jsem hlavu z barového pultu a začínal si uvědomovat kde to jsem. Promnul jsem si oči a rozhlédl se kolem. Hodil jsem do sebe půlku nedopitého piva co leželo přede mnou a štamgast sedící vedle mě si už stihl všimnout že jsem se probral. Byl rád že má nového posluchače a hned začal vyprávět. Historka byla o tom jak před lety cestoval s kamarádem stopem po Španělsku, hrozně to okecával a byla to celkem nuda. Druhým uchem jsem poslouchal barmanovo vyprávění o tom jak se mu líbil včerejší hokej. Zase jedna podprůměrná akce která končila prázdnou peněženkou a silným bolehlavem. A tak jsem si raději objednal další pivo.
Byl jsem ve fabrice už šestý den v řadě a bylo toho tak akorát. Dělal jsem ve skladu a má práce spočívala v tom že jsem měl telefon který stále zvonil a já nosil potahy na sedačky z bodu A do bodu B. Věřím že všechno má v životě nějaký smysl který ale vidíme vždy až zpětně. V různých fabrikách jsem strávil několik let, prostě jsem si jen vydělal nějakou škváru a šel domů. Občas jsem si vyslechl smutný příběh člověka který z výplaty zaplatí nájem, alimenty, dluh v hospodě a sotva mu zbyde něco na jídlo. Nebo takového který je celý život na jedné pozici a vlastně mu vůbec nepřijde divné že dělá něco co ho nebaví. Mě to divné přišlo. Nechtěl jsem být jako ta krysa co běží v kolečku dál a dál ( od výplaty k výplatě ) a na konci jí nic nečeká. Jenom smrt. Život ale může být o dost pestřejší.
Seděl jsem na kuřárně a rychle srkal horkou kávu s obavou že ten zpropadený telefon zase zazvoní. Koukal jsem přes plot a říkal si: Ty vole Vojto. Támhle je svět a čeká na tebe. A ty tady sedíš a vyděláváš peníze které vlastně nepotřebuješ. V tom zazvonil mobil ležící na stole vedle desek se zápiskami a mě nebylo než se vrátit do reality a zvednout ho.
„Čauko, treba mi potah: 319XSW na zadní sedák. Díky zdar.“
Strčil jsem mobil do kapsy, napsal jsem si ten kód, rychle jsem vypil ještě horkou kávu a mazal jsem pro další pitomej potah. Jak hodiny ubíhaly a já živořil v nudné a stereotypní práci, vzpomněl jsem si na toho štamgasta. Co že to vyprávěl? Stopem do Španělska? Nejspíš to byly jenom žvásty ale i kdyby. Stejně je to zajímavý nápad. Jako malý jsem jezdil ze školy stopem a když to jde u nás, musí to přece fungovat všude. Kdybych alespoň znal někoho kdo podniká něco podobného ale neznal jsem ani nikoho kdo cestuje normálně, natož pak stopem. Nezbylo tedy než začít vymýšlet pomyslný plán cesty na vlastní pěst. Má práce byla sice nastavená tak, aby člověku nezbývalo moc času na přemýšlení o životě a plánování nějaké změny, ale přesto jsem se o to pokusil.
Prohlížel jsem si mapu a přemýšlel. V Itálii už jsem byl. Do Chorvatska jezdí každej. Vietnam by byl super! I když pro začátek by to asi chtělo něco jednoduššího, Evropa by mohla stačit. Chtěl jsem jet do tepla, nad tím nebylo třeba moc uvažovat. Tak se tedy stalo že mi z toho stejně nakonec vyšlo jako nejlepší Španělsko. Udělal jsem tedy čáru přes Francii, Andorru a Španělsko až na Gibraltar a bylo rozhodnuto.
V práci jsem se domluvil že za necelý měsíc skončím a začal jsem pomalu balit. Neměl jsem žádné vybavení pro pobyt venku a peníze navíc taky ne. Nelámal jsem si se svou situací dlouho hlavu, od bráchy jsem si vypůjčil batoh, od přítelkyně starý československý spacák. Napsal jsem si stručný seznam věcí a začal jednu po druhé odškrtávat. Když jsem se dostal k položce pas, došlo mi že se budu muset zeptat mamky čímž bych u ní mohl vzbudit podezření že něco chystám. Mé obavy se potvrdily a tak jsem musel s pravdou ven. „Tak si jeď“ řekla mi „Stejně se za pár týdnů vrátíš.“ To by jsme měli, pomyslel jsem si, teď už zbývá jenom přítelkyně.
Když jsem jí to oznamoval tak jsem měl takový dojem, že jí to ani moc nepřekvapilo. Zřejmě už si stihla všimnout že nejsem tak úplně normální. Jak jsem to tak průběžně oznamoval nebo jen naznačoval mým přátelům, dočkal jsem se spíše pohrdavých reakcí a hlavně naprostého nepochopení. Do paměti se mi vryl třeba rozhovor v práci při svačině kdy jsem u stolu jen tak nenápadně pronesl něco ve smyslu že podniknu nějakou výpravu. „Tak jeď stopem“ odpověděla mi v žertu kolegyně. „Taky že jo, pojedu.“ Odpověděl jsem a dočkal jsem se jen udivených pohledů.
Kolik si sebou bereš peněz? Kde budeš spát? Co budeš jíst? Co když ti nikdo nezastaví? Jak se tam domluvíš? Lidé byly schopni vymyslet i takové otázky jaké by mě samotného nikdy nenapadly. Jako třeba: Kde si budeš prát? Nebo: Jaké si pořídíš očkování? Pokaždé jsme se ale zasekli u toho že jsem měl v plánu jet sám. „Jak to myslíš sám? To je přece nebezpečné a nebudeš se cítit osaměle? To já bych takhle teda nejela. To by pro mě nebyla žádná dovolená.“, Ona to ale právě neměla být dovolená. Mělo to být dobrodružství. Jak s těmi pozitivními zkušenostmi tak s těmi negativními.
Většina lidí když čte dobrodružnou knížku nebo kouká na dobrodružný film si říká: To bylo hezký ale zažít bych to nechtěl. Já jsem si ale říkám: Bylo to fajn ale mě ten příběh nestačí, já bych to chtěl zažít.
Najednou jsem za sebou měl poslední den v práci a byl čas se rozloučit. Do báglu jsem nasoukal ten neuvěřitelně velký spacák který zabíral více než polovinu místa které jsem měl k dispozici, tu nejmenší karimatku která se vyrábí, mapu Španělska, nějakou hygienu, jednu výplatu a také zásoby jídla které jsem úspěšně zakoupil v armádním výprodeji, prostě dvanáct konzerv o celkové váze jeden a půl kila. Na pásek jsem připevnil čutoru která byla starší než já a na bágl českou vlajku. Zbylo mi dost věcí které se tam už nevešly. Třeba stan, hřeben nebo pláštěnka. O dalších věcech jsem pak v průběhu cesty zjistil že je táhnu zcela zbytečně a tak jsem je postupně odhazoval. Třeba šampon Head&Shoulders, toaletní papír nebo jeden a půl kila armádních konzerv které se nadaly jíst. Hodil jsem ten náklad na záda, řekl mamce ahoj a vyrazil. Poprvé v životě se předemnou rozprostřela cesta. Nevěděl jsem kam mě zavede ani kde následující noc spočinu. Šlapal jsem krok za krokem a byl jsem šťastný.
Po sto metrech jsem zjistil že korek té zatracené čutory propouští vodu a mé šortky byly celé promočené.
Dobrý začátek.
